V historii českého, respektive československého interiérového designu nelze opomenout fenomén Spojených uměleckoprůmyslových závodů – společnosti s dominantním postavením na meziválečné a poválečné nábytkářské scéně. Charakter výroby tohoto podniku určoval po více než dvě desetiletí jeho hlavní architekt – Jindřich Halabala (1903-1978). 

Halabala pocházel z moravských Koryčan, kde se vyučil stolařem v otcově dílně. Nábytkářský um poté rozvíjel na odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, na studentské praxi ve Spojených UP závodech a následně na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Janáka. Již dva roky po ukončení studií, tedy v roce 1928, byl na základě inzerátu přijat do pražské pobočky UP závodů jako vedoucí prodejny nábytku v pasáži Lucerna. Po dvou letech byl přeložen do brněnského ústředy firmy a u UP závodů zůstal až do jejich zániku jako soukromé firmy na sklonku 40. let.

V podstatě nelze hovořit o UP závodech bez zmínky o Jindřichu Halabalovi a naopak. Úspěch podniku byl dán z velké části plodnou spoluprácí právě Halabaly s tehdejším vrchním ředitelem UP závodů, Vladimírem Marečkem. Výsledný směr, kterým se závody ubíraly, byl tudíž určován společným zájmem těchto dvou mimořádně schopných tvůrčích osobností. V nemalé míře k úspěchu UP závodů dopomohl také fakt, že podnik byl výrobně soběstačný – vedle továren na překližky, dřevěný nábytek a kovový nábytek, vlastnil rovněž lesy, pily, dýhárnu či parketárnu. Jak uvádí dobové reklamní prohlášení: “…celý výrobní proces od stromu až po hotový výrobek je soustředěn ve vlastních závodech.” Pozoruhodný byl i komplexní přístup Halabaly, kdy zastával vícero rolí. Nejenže odpovídal za skladbu výrobního sortimentu, ale některé kusy také navrhoval, určoval styl propagace, fotil a zavedl vysokou kulturu prodeje, čímž přispěl k rozmachu a oblíbenosti firmy. Vedle všech uvedených aktivit se též zabýval publikační činností a pedagogickou osvětou. Budete-li mít času nazbyt, přečtěte si jeho příručku Jak si zařídím byt levně, moderně, hygienicky nebo publikace Sestavovací nábytek a Výroba nábytku, tvorba a konstrukce, které jsou stále čtivé a aktuální.

A jaký byl onen výše zmíněný společný zájem? Především vyrábět a prodávat kvalitní, přitom však levné bytové vybavení dostupné co nejširšímu okruhu zákazníků. Nábytek podle poválečného moderního vkusu a moderní bytové kultury měl být totiž praktický, funkční, pohodlný, hygienický, skladný a strojově vyráběný (= levný). Cílem UP závodů bylo také dosáhnout v sériové produkci nábytku co největší samostatnosti jak v dodávkách materiálů, tak v oblasti odbytu.

Halabala se snažil prosazovat a aplikovat ideje funkcionalismu a svým standardizovaným nábytkem naplňovat ideál nového životního stylu meziválečného období, který spojoval užitečnost, účelnost a  kvalitu. Toto nové pojetí bytové kultury odráželo (nejen) umělecké ovzduší v ostatních evropských zemích – vzpomeňme si na německý Bauhaus, Corbusierův purismus nebo neoplasticismus skupiny De Stijl. Pod taktovkou Jindřicha Halabaly vznikly známé řady praktického variabilního nábytku – řada H a řada E, na něž po druhé světové válce navázal sektorový nábytek U-1 a později i systém U-100 a U-101. Jednalo se o tzv. sestavovaný nábytek, který se dal libovolně kombinovat, obměňovat a rozšiřovat. Řada H byla starší, tvarově střízlivější, zatímco řada E působila honosněji a více jako samostatný nábytkový kus. Z jednotlivých produktů připomeňme například zajímavou jídelní židli H-214, židle z kovových trubek, pohovku Modela, stoly na zkřížené podstavě s kruhovou deskou, kuchyňskou krendenc Universa nebo nezapomenutelné křeslo s obloukovitou dřevěnou konstrukcí, navržené Jindřichem Halabalou.

Ve své době byly UP závody značně progresivním podnikem, ať už zpracováním sestavovaného nábytku a veškerých doplňků či kultivovaným způsobem prezentace a propagace. Se 17 prodejnami po celém Československu patřily také k podnikům největším, a tak bylo možné najít UP nábytek téměř  v každé druhé domácnosti.

Po roce 1946, kdy byly UP závody znárodněny, však věci nabraly jiný směr. V roce 1948 byly k UP připojeny další nábytkářské podniky, přičemž se od nich očekávala masová produkce. Halabalovi se ještě v roce 1954 podařilo založit Vývoj nábytkářského průmyslu, ale poté, co si uvědomil úpadek péče o bytovou kulturu, a po marné snaze prosazovat nové návrhy, se Halabala zaměřil na výuku a působil jako profesor na vysoké škole v Košicích a později ve Zvolenu.

Spojené UP závody a osobnost Jindřicha Halabaly jsou jen jednou z mnoha kapitol českého nábytkářství a designu. Rádi bychom se všem dalším postupně věnovali zde, na našem blogu, neboť jde o výjimečné autory, legendární firmy a hlavně o nábytek, jehož řemeslné zpracování a nadčasovost obdivujeme. Nábytek od UP závodů a Jindřicha Halabaly patří dlouhodobě k vyhledáváným produktům mezi sběrateli i fanoušky designu pro svoji praktičnost a kvalitu. Důkazem kvality budiž i to, že po mnoha letech služby je Halabalův nábytek je většinou stále ve velmi dobrém stavu a my ho rádi nabízíme novým majitelům  v naší galerii Design Robot.

Zdroj: HALABALA, Jindřich. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně: [katalog výstavy: Muzeum města Brna, 29. května – 17. srpna 2003, Muzeum umění Olomouc, 12. září – 9. listopadu 2003. Brno: ERA, 2003]. ISBN 80-86517-65-9.